Co chceš dívko? (1999)
Bílý kůň a Tvé rty,
hloubavý sen a můj strach .
Slyšíš mne? Pláču prázdné sliby,
které uplavou mi proti proudu.
Bílý kůň a Tvých slz vodopád,
zrada nechtěného verše - síla.
Jsem zajat vinou a Tvým bleskem,
jsem rozmetán Tvým steskem.
Bolest v kaluži zabitých idejí,
Tvé dlaně sevřely se v pěsti.
Bolí dívka, bolí její oči.
Slyšíš mne? Jsem nachová princezna.
Mlč. Mlč již.
Nemáš sedmikrásku ve vlasech.
Studíš, spíš, pláčeš, hloupneš,
zradíš, ztrácíš.
Díky, nachová princezno ...
Bělostný polštář, na něj ulož svoji únavu
a své letní lásky .
Utíkám před Tebou,
utíkám před sebou.
Směji se, pláču, řvu.
Bílý kůň a Tvůj strach,
hloubavý sten a mé rty - síla.
Slova stíhají slova,
den zase chytla si noc.
K ránu kapky rosy plíží se čerstvou
posekanou a zeleně těžkou trávou.
Chceš mne a nebo můj smích ?
Mlč. Mlč již.
Nemáš sedmikrásku ve vlasech.
Pláčeš.Teď. Pláčeš. Znova.
Utíkám a slyším se řvát,
slyším se, utíkám se rouhat.
Lásko, lásko...........
Mlč. Mlč již.
Bílý kůň a Tvé rty,
hloubavý sen a můj strach .
Slyšíš mne? Pláču prázdné sliby,
které uplavou mi proti proudu.
Bílý kůň a Tvých slz vodopád,
zrada nechtěného verše - síla.
Jsem zajat vinou a Tvým bleskem,
jsem rozmetán Tvým steskem.
Bolest v kaluži zabitých idejí,
Tvé dlaně sevřely se v pěsti.
Bolí dívka, bolí její oči.
Slyšíš mne? Jsem nachová princezna.
Mlč. Mlč již.
Nemáš sedmikrásku ve vlasech.
Studíš, spíš, pláčeš, hloupneš,
zradíš, ztrácíš.
Díky, nachová princezno ...
Bělostný polštář, na něj ulož svoji únavu
a své letní lásky .
Utíkám před Tebou,
utíkám před sebou.
Směji se, pláču, řvu.
Bílý kůň a Tvůj strach,
hloubavý sten a mé rty - síla.
Slova stíhají slova,
den zase chytla si noc.
K ránu kapky rosy plíží se čerstvou
posekanou a zeleně těžkou trávou.
Chceš mne a nebo můj smích ?
Mlč. Mlč již.
Nemáš sedmikrásku ve vlasech.
Pláčeš.Teď. Pláčeš. Znova.
Utíkám a slyším se řvát,
slyším se, utíkám se rouhat.
Lásko, lásko...........
Mlč. Mlč již.
Touhy (1999)
Oblázek sílí barvami mořských draků,
zasadíme bělobu do horské tůně zraku.
Ploužíme se s větrem za západy našich dní,
více než-li smích, více než-li pláč.
Letíme tam, kam dlaně chtějí téct,
časem a pěšinou z naší věčné perleti.
Koberec palem váže na sebe oblaka,
ztrácíme se v němých vlnách času.
I lilie stárnou proti Tvému přání,
duhovky hrají ódu na linie rtů.
Rumby zvon črtá rysy oblohou
a touhy plavou nám vstříc proti proudu
Lucerna (1998)
Noc nás obklopila lehkým proudem času,
v němž volně plují vzpomínky bez vesel.
Noc nám vytvořila obraz,
který nemá začátku ani konce.
Bílým štětcem je napsán bílý verš o bílém koni.
Vzpomínky zhasly své lucerny
a líně se blíží svítání.
Za záclonou věků spí mír,
ne, nechte ho spát, ať má sílu.
Přikryt je peřinou bez peří
a symboly v ní ladně ladí svoji lyru.
Stín (1998)
Ze sna budí ho černý stín,
ze sna budí ho i žlutý svit.
Nebe se leskne, žhne a dýmá,
vedle zatlučen hřebík do kladiva.
V dálce cesta bez okrajů,
v dálce město bez domů.
Klobouk na tyči a tyč nikde.
Ze sna budí ho úder a zvon.
Ozývá se: „Běž tam, kam chceš.“
Na kopci kříž s lucerničkou,
bez ornamentu viny a zla.
Na kopci též kříž s lucernou,
s ornamentem zla a viny.
Utržená květina vadne,
myšlenka se volně rozplývá.
Ze sna budí ho jitro krásné,
ze sna budí ho hlasy vran.
Obtisklá rosa (1998)
Zatoulaná rána a nablýskaná květina,
někdo ukradl Dalího hodinky z obrazu.
Zatoulaná květina a nablýskaná rána,
na koberci mých ornamentů a Tvých očí.
Vánek zpívá písničky z obtisků,
které ranní rosa políbila vlhce a váhavě.
Blouznivý vlak na trati splývá s bílou kopretinou,
která svou nevinností viny spolkla celý svět.
Napít se symbolu zapomnění a chtíče
a zahrát si v kostky s králem bláznů.
Bílý papír tak nesměle boří čas
a písmo se ztrácí ve Tvých bludištích.
Kruhy (1998)
Hvězdné nebe svádí bílý měsíc,
mocné nebe obtisklo se do trávy.
Liány času stávají se kruhy,
oheň září a nezná slast.
Na rtech přečti si svět,
na rtech vykouzli si duhu.
Stébla trávy uletěla do tmy,
piškot rozpustil se ve vášni.
Kniha stává se vzletnou moudrostí,
světlušky zklamání světýlka si svítí.
Pruhovaná kostka dvoří se růži
a slova v houfu opouští své rty.
Oblázek (1998)
Mrtvá něha zpívá živou árii,
srdce rozpadlo se a pláče spěch.
Nit je protažená plátnem vzdoru
a oblázky lesknou se jak tůně.
Modrý balón stoupá vzhůru,
když hvězda putuje myšlenkou.
Stydlivá je svíčka bez ohně
a cudný je oheň bez svíčky.
Vagónky korálků opouští vlak
a zrak volně splývá se rty.
Bláznivá seance básníků ticha,
bláznivá seance tichých básníků.
Na cestě mávají nám naše osudy
a v dlaních drží žlutá kouzelná jablíčka.
Tichý let (1997)
Hvězda slibuje dívce hezké ráno
a křišťálová koule věští osud člověka.
Hvězda slibuje dívce bolest na talíři
a křišťálová koule veští prázdnou ideu.
S nocí přihnaly se kočáry zapomnění,
s nocí přihnali se divocí koně ticha.
Modlíme se k hněvu blížících se dní,
pláčeme nad smíchem studny milosti.
Bílý racek a tanec milenců nad řekou,
bílá zeď a plačící město dětí nad řekou.
Domy oblékly svůj šarmantní plášť,
snažíce se připomenout chvíle plné vzletu.
Klobouk se studenou vodou pluje tmou
a na zemi spí vášeň zaslíbená času.
Pomněnka (1997)
Bože ujíždí Ti pomněnka,
v bělostném županu mizí.
Propadá se a ztrácí se tam,
ve vagónu na cti.
Bože ujíždí Ti sen,
v bělostném županu mizí.
Nebude klečet před Tebou,
nebude klečet před sebou.
Kam házíš svůj zrak,
kam házíš svůj šarm ?
Slunce propadne se do mlhy,
slunce se mění ve vášeň.
Děvčátko pláče, ty hladíš ho
a snažíš se najít pomněnku.
Bože ujíždí Ti pomněnka
ve vagónu na cti.
Hvězdné nebe svádí bílý měsíc,
mocné nebe obtisklo se do trávy.
Liány času stávají se kruhy,
oheň září a nezná slast.
Na rtech přečti si svět,
na rtech vykouzli si duhu.
Stébla trávy uletěla do tmy,
piškot rozpustil se ve vášni.
Kniha stává se vzletnou moudrostí,
světlušky zklamání světýlka si svítí.
Pruhovaná kostka dvoří se růži
a slova v houfu opouští své rty.
Oblázek (1998)
Mrtvá něha zpívá živou árii,
srdce rozpadlo se a pláče spěch.
Nit je protažená plátnem vzdoru
a oblázky lesknou se jak tůně.
Modrý balón stoupá vzhůru,
když hvězda putuje myšlenkou.
Stydlivá je svíčka bez ohně
a cudný je oheň bez svíčky.
Vagónky korálků opouští vlak
a zrak volně splývá se rty.
Bláznivá seance básníků ticha,
bláznivá seance tichých básníků.
Na cestě mávají nám naše osudy
a v dlaních drží žlutá kouzelná jablíčka.
Tichý let (1997)
Hvězda slibuje dívce hezké ráno
a křišťálová koule věští osud člověka.
Hvězda slibuje dívce bolest na talíři
a křišťálová koule veští prázdnou ideu.
S nocí přihnaly se kočáry zapomnění,
s nocí přihnali se divocí koně ticha.
Modlíme se k hněvu blížících se dní,
pláčeme nad smíchem studny milosti.
Bílý racek a tanec milenců nad řekou,
bílá zeď a plačící město dětí nad řekou.
Domy oblékly svůj šarmantní plášť,
snažíce se připomenout chvíle plné vzletu.
Klobouk se studenou vodou pluje tmou
a na zemi spí vášeň zaslíbená času.
Pomněnka (1997)
Bože ujíždí Ti pomněnka,
v bělostném županu mizí.
Propadá se a ztrácí se tam,
ve vagónu na cti.
Bože ujíždí Ti sen,
v bělostném županu mizí.
Nebude klečet před Tebou,
nebude klečet před sebou.
Kam házíš svůj zrak,
kam házíš svůj šarm ?
Slunce propadne se do mlhy,
slunce se mění ve vášeň.
Děvčátko pláče, ty hladíš ho
a snažíš se najít pomněnku.
Bože ujíždí Ti pomněnka
ve vagónu na cti.
Sněženka pláče (1997)
Rty sněženek se rozpadají,
slepý cíl umírá ve vášních.
Mince ztrácí hodnoty a světla hasnou
a království života má cenu vyšší.
Úsměv je bodná zbraň
a slzy jen rozestlaná postel.
Jen vzdálené volání hřejí,
jsou to děti ještě hloupé.
Květina ve vlasech spí,
jen tiše bláznivě spí.
Krásný zámek (1997)
Stojíme před zámkem ze zlata,
stojíme před zámkem z mramoru.
Ze rtů pro krajinu plynou slova
a pomalu se ztrácejí a jen stárnou.
Dole v údolí kapky rosy hrají si
a my jen marně hledáme klíč.
Klíč visí tam, kde začíná život
zabalen v lehkých váncích času.
Úsměv není ze zlata, přesto hřeje,
slzy nejsou mramor, přesto studí.
Na nebi je měsíc, někdo zpívá,
na nebi je síla příštích krásných dnů.
Válka
a růže (1993)
Vzal jsem růži.
Zvadla mi v dlani a co víc,
nezhojí se tvé rány, má růže.
Ta růže je válka.
Ale to ne - růže, toť symbol lásky a krásy.
Ta růže je válka, nic víc.
Proč ta krutá pravda války,
proč ztracené lidské duše, lidský život,
toť potřeba. Pro co? Kdo se ptá?
Lidské srdce jej potřebuje.
To je konec - krátký povzdech,
proč nepomůžeš, má růže, znovu se ptám.
Květ je šťastný lidský život.
Proč, proč nevzkveteš?
Ach ne, ztrácím naději, naději v život,
ach ta válka, ta růže, vše je pryč.
Růže vzkveť!
Válko přestaň!
Co s válkou - boj.
To ne, přeci - přestaň válko a má růže vzkveť!
Zvadla mi v dlani a co víc,
nezhojí se tvé rány, má růže.
Ta růže je válka.
Ale to ne - růže, toť symbol lásky a krásy.
Ta růže je válka, nic víc.
Proč ta krutá pravda války,
proč ztracené lidské duše, lidský život,
toť potřeba. Pro co? Kdo se ptá?
Lidské srdce jej potřebuje.
To je konec - krátký povzdech,
proč nepomůžeš, má růže, znovu se ptám.
Květ je šťastný lidský život.
Proč, proč nevzkveteš?
Ach ne, ztrácím naději, naději v život,
ach ta válka, ta růže, vše je pryč.
Růže vzkveť!
Válko přestaň!
Co s válkou - boj.
To ne, přeci - přestaň válko a má růže vzkveť!
